Deborah Compagnoni, 1. část

Deborah Compagnoni (* 4. června 1970 v Bormiu, v italské provincii Sondrio) je bývalá italská alpská lyžařka. Je trojnásobnou olympijskou medailistkou, trojnásobnou mistryní světa v alpském lyžování a vítězkou jednoho závodu v obřím slalomu. Je tak bezpochyby zdaleka nejúspěšnější italskou lyžařskou závodnicí 90. let minulého století.

Compagnoni přišla do kontaktu s lyžováním celkem brzy, již její otec Giorgio a strýc Giuseppe byli na počátku 70. let minulého století členy italského lyžařského týmu, ale oba dosáhli jen mírných úspěchů. Hotel jejích rodičů ve středisku Santa Caterina, "Baita Fiorita di Deborah" hostil v době konání mistrovství světa v alpském lyžování roku 1985 tým švýcarských lyžařek a tehdy čtrnáctiletá Deborah Compagnoni servírovala jídlo takovým tehdejším superhvězdám, jako byly Erika Hess, Michela Figini anebo Maria Walliser.

První pozornost na sebe Compagnoniová obrátila při mistrovství světa juniorů v roce 1986 v Bad Kleinkirchheimu, když obsadila třetí místo v obřím slalomu. O rok později získala na juniorském mistrovství světa 1987 v Hemsedalu a Sälenu zlato v obřím slalomu a bronz ve sjezdu.
V Itálii je běžné, že jsou tamní špičkoví sportovci pro forma členy celních orgánů nebo policie, v případě Compagnoni to byla Guardia di Finanza.

28. listopadu 1987 absolvovala Compagnoni svůj první závod Světového poháru v Super-G v Sestriere a okamžitě dosáhla na páté místo. O týden později získala čtvrté místo ve sjezdu ve Val d'Isere. Ale 14. ledna 1988 si přivodila při závodě ve sjezdu v Zinalu zranění v podobě natržení předních křížových vazů a tím pro ni slibná sezóna skončila.

Protože léčba byla shledána velmi náročnou a koleno bylo třeba po 1,5 roce znovu operovat, vynechala Compagnoniová téměř celou sezónu 1988/89. Startovala pouze na juniorském mistrovství světa v Aleysce (USA). V prosinci 1990 musela být svým otcem naléhavě převezena do nemocnice v Sondriu. Jen se štěstím přežila zauzlení střev, výsledkem čehož bylo prasklé slepé střevo.

Teprve v březnu 1991 se znovu zúčastnila závodu Světového poháru a dosáhla - a to i navzdory tomu, že měla málo natrénováno - v obřím slalomu ve Vailu na čtvrté místo. V létě roku 1991 již byla schopna naplno trénovat a dlouhodobě se připravovala společně s italským slavným lyžařem Alberto Tombou. Italské bulváry okamžitě začaly psát o této spolupráci jako o milostné romanci.

V průběhu lyžařské sezóny 1991/92 začala opět pravidelně dosahovat dobrých výsledků a 26. ledna 1992 vyhrála svůj první závod Světového poháru v Super-G v Morzine. Na zimních olympijských hrách v roce 1992 vyhrála v Méribel ve stejné disciplíně zlatou medaili. Ale hned po tomto triumfu následoval pád. Další den Deborah upadla při obřím slalomu, pád to byl velmi těžký a zase utrpěla vážné zranění kolena. Byly znovu poškozeny kolenní vazy a celá lyžařská sezóna pro ni opět předčasně skončila.

V sezóně 1992/93 Compagnoni opět dosáhla na několik stupňů vítězů a na jedno vítězství. Vypustila ovšem všechny závody ve sjezdu, aby se minimalizovalo riziko dalších poranění na minimum. Na mistrovství světa v alpském lyžování 1993 v japonské Morioce skončila v Super-G na pátém místě, což pro ni bylo spíše zklamání.

Zima 1993/94 byla pro Deborah opět velmi úspěšná. Se třemi vítězstvími skončila na konci sezóny třetí nejlepší v obřím slalomu na světě. Na zimních olympijských hrách v roce 1994 získala na Hafjell v Lillehammeru své druhé olympijské zlato, tentokrát v obřím slalomu. Toto vítězství věnovala Rakušance Ulrike Maier, která čtyři týdny po pádu ve sjezdu v Garmisch-Partenkirchenu podlehla svým zraněním. Tato tragická událost se jí velmi dotkla, protože mladší bratr jejího tehdejšího přítele měl při závodu FIS také nehodu a v roce 1991 zahynul.