Deborah Compagnoni, 2. část

Obnovené problémy
Sezonu 1994/95 mohla Deborah Compagnoni zahájit až s dvouměsíčním zpožděním, protože ji postihl zánět ledvin. Také si stěžovala po celou zimu na bolesti zad. I přes tyto problémy ale ještě stačila vyhrát jeden závod Světového poháru v obřím slalomu.
Příprava na sezonu 1995/96 nebyla ideální. Během letního výcvikového táboru v Chile utrpěla Compagnoni po vážném pádu opět zranění, znovu ji postihlo natržení vaziva v koleně. Byla naprosto nutná další operace. Jako další preventivní opatření přijala konec startů v závodech super-G závodů a soustředila se pouze na relativně "neškodný" obří slalom a slalom.

Druhý vrchol kariéry
Vzhledem k nezbytné rekonvalescenci se zdržel začátek sezóny až do ledna 1996, kdy se s několika dobrými výsledky Deborah znovu objevila v lyžařském světě. Vrcholem této sezóny pak bylo mistrovství světa 1996 ve španělském středisku Sierra Nevada, a tady se poprvé stala mistryní světa v obřím slalomu. Vypadnutí v prvním kole klasického slalomu tak mohlo být s klidem zapomenuto.

V sezóně 1996/97 zaměřila Deborah svůj trénink na snížení zátěže na své tělo. Podle vzoru svého idolu, Alberto Tomby, si vytvořila vlastní štáb trenérů a terapeutů a oddělila se od zbytku italského národního týmu. Bratr Juri Compagnoni začal pracovat jako její zkušební lyžař a pomohl jí zvyknout si na tehdy nově vyvinuté carvingové lyže.

29. prosince 1996 vyhrála svůj historicky první slalom na Semmeringu. To, že v té době patřila také v této lyžařské disciplíně k absolutní světové špičce, dokázala na mistrovství světa v lyžování 1997 v italském Sestriere. Zvítězila a vyhrála zlatou medaili, ale také těžila z chyb favoritek, Claudie Riegler a Pernilly Wiberg. Mistryní světa v obřím slalomu se také opět stala. Na konci této úspěšné zimní sezóny, a zejména díky čtyřem vítězstvím, mohla Deborah slavit vítězství v celkovém pořadí obřího slalomu Světového poháru.

Poté co začala sezóna 1997/98 celkem úspěšně, měla lehčí pokles formy. Nicméně, včas opět "zapnula" a stihla se připravit na velkou událost, na zimní olympijské hry v roce 1998. Ve slalomu získala stříbrnou medaili a vyhrála obří slalom s náskokem více než dvou sekund před Alexandrou Meissnitzer. Ziskem třetí zlaté olympijské medaile v řadě se Deborah Compagnoni stala rozhodně italskou superstar. V obřím slalomu v rámci závodů Světového poháru se však musela sklonit krátce před koncem sezóny před Martinou Ertl.

Konec kariéry
Příprava na sezónu 1998/99 neproběhla kvůli stálé bolesti zad nikterak optimálně. Během zimy si opět obnovila zranění kolena. I za těchto podmínek dokázala vybojovat 7. místo v obřím slalomu a 8. místo ve slalomu na Mistrovství světa v roce 1999, což bylo přímo pozoruhodné. V březnu 1999 poslechla rad svých lékařů a odešla z profesionálního závodění.

Na podzim 2000 se provdala za Alessandro Benettona z proslulé dynastie textilních magnátů. Ve stejném roce se jim narodila dcera Agnes a v roce 2002 syn Tobias. Před svým odchodem do sportovního důchodu měla Compagnoni zvláštní vztah k módě a je též autorkou návrhů závodních obleků a během své lyžařské kariéry působila ve volných chvílích i jako modelka. Velmi se zajímá o sociální oblast a v rámci protikuřácké kampaně navštěvuje školy, podporuje organizace bojující proti útlaku žen a ligu na výzkum rakoviny.

Před začátkem mistrovství světa v lyžování 2005 byl pořádán v těsné blízkosti hotelu jejích rodičů v Santa Caterině závod žen, pojmenovaný "Deborah Compagnoni".